Ke svátku sv. Jakuba se vztahoval zvláštní a drsný zvyk: shazování kozla. Tento obřad rituální popravy zvířete se zachovával v severních a východních Čechách ještě v druhé polovině 19. století. Jsou dochovány písemné zdroje, že kozel byl v této oblasti shazovaný nejen z kostelních věží, ale i ze střech, z vikýřů, z oken hospod a stodol, ale prý také ze známého hradu Trosky. Z Náchodska se dokonce dochovala rýmovačka:
Nermuť se, kozle, že svůj život dokonáš.
Vypršela tvoje hodina, dnes svůj život skončit máš.
Po celý svůj život užíval jsi kratochvíle, teď za tvé špatné činy
přišla tobě smutná chvíle. Nemeškej, skoč rychle dolů,
sraz hlavu, uděláš konec všemu.
Původ tohoto zvyku je asi hluboko v minulosti, tento zvyk se spojoval s pohanskou letní obětí za zdar úrody, kdy se pohanským božstvům přinášely živé oběti. Církev v tomto obřadu našla spojitost s památkou sv. Jakuba, který byl dle legendy svržen ze střechy jeruzalémského chrámu. Nejstarší písemná zpráva o shazování kozla pochází z roku 1636. Zmiňuje se v ní, že šafářka vrchnostenského dvora podle příkazu své paní poslala Zuzaně Černínové lék se sdělením: Nechala sem toho kozla schoditi, aby se v něm čistě krev srazila, na sv. Jakuba do slunce vejchodu a tu krev sem usušila a lůj přepustila a nyní to Vaší milosti posílám.
Panovala představa, že strach kozla padajícího z výšky dával jeho krvi zázračnou léčivou schopnost. Tradovalo se také, že maso z tohoto kozla dodává sílu a zdraví, a tak přítomní řezníci hned kozla porcovali a prodávali, někde ho naopak hned upekli a společně snědli. Čerstvé a sušené krvi byly příčítány zvláštní medicínské účinky proti padoucnici, krevním a plicním chorobám. Jako sušená a namletá na prášek uložená v malých váčcích, pak dotyčného chránila proti "různému píchání",
O shazování kozla psal také jezuita P. J. Barner na sklonku 17. století a rovněž i on přičítal jeho krvi léčivou sílu: Kozlové k sv. Jakubu nebo při začátku tohoto měsíce zabiti bývají, anebo z vysokého místa svrženi, sebraná jejich krev se zachovává pro všelijaké příhody náhlé a jistá částka dává se v octě, jestli která žíla v těle lidským se přetrhla a krev usedla, zase se rozplyne po ní.
Další dochovanou vzpomínku máme z Holetína (u Hlinska): Na střeše urobili lešení a tam kozla vyvedli. Některý chasník četl mu ortel, jsa přistrojen za „kata“. Udělán testament. Kůže odporučena sousedům na kalhoty, maso hospodyním do kuchyně na pekáč, střeva hudebníkům na struny, rohy na špičky k dýmkám nebo dětem na troubení, mládencům nožičky, aby dobře v tanci poskakovali, drob a držka muzikantům, loj mládencům na boty, a podobně dále. Při zabíjení chytali lidé krev a dávali ji píti tomu, kdo měl padoucí nemoc nebo píchání. (časopis Květy, č.8, 1897)
Na některých místech se shazování kozla přeneslo do posvícenských zábav, např. na císařská posvícení konané na svatého Havla (16.10.) nebo na martinská posvícení (11.11.). Důvod pozdějšího konání mohly být i žně, jež se konaly kolem svátku sv. Jakuba a nebyl čas na zábavu.
Shazování kozla v Pelhřimově z věže kostela sv. Víta:
„Kozel, který měl se toho oslavení zúčastnit musel býti bílý, byl-li jiné barvy, obarvili jej na bílo. Kozel před svou popravou choval se několik dní u některého z řezníků, obyčejně u staršího, odkud průvod se bral na den svatojakubský s kozlem slavnostně ověnčeným fábory a mašlemi, přes náměstí k místu popravnímu. Kozlovi byla proslovena žertovná řeč, ve které byl odsouzen k smrti shozením z věže. Na to byl kozel svázán a vyvlečen po schodech na věž a vystrčen z okenice na prkno. Kozel obyčejně došel až ke konci prkna a pak se loučil se světem. Dolů obyčejně dopadl ještě částečně živ, ale čekající řezník s nožem ho ihned zařízl. Přítomní řezníci byli ve starodávných krojích a s korouhví. Slavnost byla provázena hudbou a končila hostinou v některém hostinci, kde se jedlo a hlavně pilo, až se hory zelenaly. Poslední kozel byl v Pelhřimově shozen v r. 1830. (časopis Venkov, rok 1940)
zdroj: archiv Antonín ViK, časopis Venkov, l. p. 1940, Květy, 1897
kniha: Český rok na vsi a ve městě, Pavel Toufar
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
