Je zakladatel řádu františkánů, vysloužil si přezdívku prosťáček boží a také bratr radost mu říkali. František se narodil v r. 1182 jako syn bohatého obchodníka, jeho křestní jméno bylo Jan, ale otec mu říkal Francesco, "Francouzek". Od mládí byl František veselý, plný života, připravoval se na dráhu rytíře, zúčastnil se bojů mezi Assisi a Perugií. Jeho život změnilo roční vězení ve sklepeních Perugie. František se rozloučil se světskou společností, vzdal se dědictví, zbavil se svých šatů a odešel z města. Zrodil se nejchudší z chudých. Oblékl hnědou kutnu, převázal ji provazem, odhodil boty a vydal se jako žebrák po světě. Výsledkem jeho putování byl nakonec františkánský řád, nazývaný také řádem menších bratří (minorité).
Františkova přítelkyně Klára z Assisi založila jeho ženskou větev, klarisky. V roce 1221 založil František ještě třetí řád, terciáře. V roce 1225 František oslepl. Z toho roku pochází i jeho "Píseň bratra slunce". František měl jedinečný vztah k přírodě a ke všem tvorům. Je znám jeho vztah ke zvířatům a jejich přítulnost k Františkovi. Kázal ptactvu, které ho obletovalo a domlouval se s vlky. Zhoršení zdravotního stavu pokračovalo a pozemskou pouť František dokončil za pozdního sobotního večera, 3. října r. 1226, jako kajícník na holé zemi kláštera v Porciunkule, bylo mu 44 let.
Nejvyšší hodnotou v jeho životě byla LÁSKA. S ní souvisel i jeho soulad s přírodou. Jeho nejhlubší láska k Spasiteli a touha po spáse duší byla doplněna darem stigmat, která ho ještě více připodobnila ke Kristu.
