Den Mariina nanebevzetí je ztotožňován s dnem jejího úmrtí. Tento den býval také nazývaný svátkem Svaté královny či Panny Marie Kořenné či Veliké a byl chován ve veliké úctě našich předků. V některých křesťanských církvích jde o nejdůležitější mariánský svátek, který vyjadřuje, že Marie jako matka Ježíše Krista již dosáhla života „v dokonalé a oslavené tělesnosti“ a byla vzata do nebe s tělem i duší a nemusí čekat jako ostatní zemřelí na oslavení až na konci věků. Tímto byla potvrzena staletá víra křesťanů.
Legenda vypráví:
Když se apoštol Tomáš opozdil na pohřeb Panny Marie a ostatní apoštolové ho přivedli k jejímu hrobu, tak bylo místo odpočinku neporušené a hrob byl prázdný. Říká se, že na tom místě byla cítit jen krásná vůně růží a v noci lidé viděli nad hrobem zvláštní zář. Mimo to se tvrdí, kdo zemře na tento svátek, má otevřené nebe…
Tento mariánský svátek má počátek v 5. století v Jeruzalémě. V Římě je doložen svátek v polovině 7. století. Nanebevzetí Panny Marie se stalo velmi častým pojmenováním katolických kostelů, pro svátek jsou typické oslavy poutěmi a posvíceními.
Na tento svátek navazuje svátek Narození Panny Marie, Matky Boží (8. září), lidově Matička, Matka Boží semenná, malá Matička. Období mezi Nanebevzetím PM a Narozením PM se lidově říkalo "mezi matičkama."
zdroj: archiv Antonín ViK, www.catholica.cz,
Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, Eva Večerková
vyobrazení: obraz, Peter Paul Rubens, 1618
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
