Tento den býval ve veliké úctě našich předků, nazývaný také svátkem Svaté královny či Panny Marie Kořenné či Veliké. V některých křesťanských církvích jde o nejdůležitější mariánský svátek, který vyjadřuje, že Marie jako matka Ježíše Krista již dosáhla života „v dokonalé a oslavené tělesnosti“ a byla vzata do nebe s tělem i duší a nemusí čekat jako ostatní zemřelí na oslavení až na konci věků. Tímto byla potvrzena staletá víra křesťanů.
Legenda vypráví:
Když se apoštol Tomáš opozdil na pohřeb Panny Marie a ostatní apoštolové ho přivedli k jejímu hrobu, tak bylo místo odpočinku neporušené a hrob byl prázdný. Říká se, že na tom místě byla cítit jen krásná vůně růží a v noci lidé viděli nad hrobem zvláštní zář. Mimo to se tvrdí, kdo zemře na tento svátek, má otevřené nebe…
