Stáří
Už nebude tvé nebe bez oblaku,
jak v době mládí, prosté starostí,
a nezjeví se často v kalném zraku
zář plesu, jež se z chmury vyprostí.
Již nervy slabé v těžké službě těla,
i plápol v duši budou umdlévat,
a kdyby se též píseň odmlčela,
je čas, dnů skončit chvat a jít už spat!
Však láska zbude: mnohý v celém žití
jen kousek nebe vidí jako dlaň,
a přece rozkoš jemu z tváře svítí,
jen k němu hledí a je hrdý naň!
29./XI. 1895.
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
