Mezi obyčeji, zábavami a věštbami, jež zachovalo lidové podání na Vánoce, hlavně na štědrý den, mají zvláštní, něžné poetické kouzlo obřady a zvyky s květy. Nešlo však o květinovou výzdobu, jakou si mohl dříve pořídit jen městský člověk, jak na Vánoce, tak i po celý rok. Prostý lid si opatřil jen štědrovečerní květy a přičítal jim čarovnou a věštebnou moc.
Doklad o lidovém pozorování růže z Jericha najdeme v Kosmografii Munsterově, vydané Zikmundem z Půchova roku 1554 čteme: „O růžích jerychuntských, které se do těchto zemí našich přinášejí, toto se věděti má, že takové růže nerostou na poli jerychuntském, ale rostou za Jordánem proti Jerychu, odtud čtyři míle v Arabii. Jméno mají od Jerycha, že se tam od přespolních kupují a odtud sem k nám přinášejí. Tyto růže ze země vyrůstají, nízce od kořenu k ratolestem svým.“
„Tato růže do vína ve sklenici od ženy daná, když má poroditi syna, otevře se, a pakli děvečku, tedy zůstane zavřena. Na den Božího narození též se otvírá.“
Růže z Jericha byly nalezeny i v hrobkách egyptských faraonů, jejích stáří činilo přes 4000 let a podle některých byly stále životaschopné. Díky svým schopnostem – „znovuzrození“ - si růže vysloužila své jméno i tradici.
Jako dekorace při vánočních svátcích zde zaujímá své čestné místo již po stovky let. K tomuto užití se váže jedna legenda, podle níž darovala panna Marie Růži z Jericha jako poděkování za pomoc při útěku do Egypta. Rozvinutá růže má tak symbolizovat rozvinuté, vlídné ruce (alternativní jméno – Ruce panny Marie). Je však spíš užívána pro svoji symboliku znovuzrození, tedy znovu sjednocení rodiny u vánočního stolu. Jako dekorace může sloužit po celý rok, její použití jen o Vánocích není samozřejmě podmínkou. Fantazii se meze nekladou, dá se do ní třeba schovat zásnubní prsten, může vás, ale jen prostě potěšit svou exotickou krásou. Někdy se prý dokonce používá k odvodňování organismu.
zdroj: Č. Zíbrt, Veselé chvíle v životě lidu českého, Wikipedie
vyobrazení: fotografie
