Předjarní noc
V údolí lesy sestouply a z jejich přerývaných mlh,
ač zimy přešlé čišel stín a jako sklepeními vlh,
noc z temna předla po chvílích paprsky siné, měsíční
již v sosen štíhlé kužele, jež do bouřících větrů ční.
Pak ztichlo vše a zadýchal zvuk zvonů houští do sosen,
jak teplé rty by líbaly cos řkouce v kraje polosen,
van čerstvý proběh údolím a z lesů prudkou vůni zdvih,
ručejů jarních dětský pláč, chuť dneškem rozoraných lích.
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
