Po Hromnicích (2.2.) přichází druhý nejvýznačnější „kritický den“ únorových pranostik. Matějských rčení je poměrně hodně, ale podíváme-li se blíže, tak jejich část tvoří různé obměny známé průpovídky o sekání nebo dělání ledu. Z formálního hlediska jsou to pranostiky se stoprocentní úspěšností „Svatý Matěj boří mosty nebo staví“. Svědčí však též o tom, že si staří hospodáři byli zřejmě dobře vědomi proměnlivosti posledních fází ustupující zimy.
Některé pranostiky také poukazují na to: „Jaký mráz bude večer a v noci na svatého Matěje, takový bude za 40 dní pořád.“ Naši předci dělali i různé zkoušky, aby se dozvěděli, jak dlouho bude zima po sv. Matějovi trvat. Již Partlicius v roce 1617 popisuje „Protož i pilní hospodáři měděnici vody ten čas vystavovali ven, aby poznati mohli, jaký mráz byl.“ Jde jistě o primitivní předchůdce dnešních teploměrů, a možná také o první zprávu o meteorologických měření u nás. S tím, že lze ještě po Matěji počítat s delším obdobím mrazů, je třeba však souhlasit. Např. v Praze – Klementinu, je průměrné datum posledního dne s mrazem 1. duben, tedy po téměř okřídlených 40 dnech od 24. února. (sepsal Jan Munzar)
