Je zaniklé povolání, jež by mohlo být nejpřesněji popsáno jako noční hlídač určité obce. V minulosti měla každá větší obec svého specializovaného obecního zřízence, který tuto funkci vykonával. Ponocný držel stráž v obci v době, kdy všichni ostatní obyvatelé spali. Jednalo se vlastně o zvláštní noční hlídku, jejímž úkolem bylo vyvolat poplach při jakékoliv nepředvídané či mimořádné události v dané obci. Kromě vpádu cizích vojsk, útoku lupičů a činnosti zlodějů se jednalo především o primitivní požární stráž. Šlo o důležitou funkci, protože v tehdejších dobách byla většina venkovských stavení postavena ze dřeva a slámy a svítilo se i topilo prakticky výhradně za pomoci otevřeného ohně, nebezpečí požáru v nočních hodinách tak bylo značné. K tomuto účelu býval ponocný vybaven rohem, na který v případě poplachu mohl zatroubit. Ponocného někdy doprovázel pes, který mu byl věrným pomocníkem a společníkem při osamělé i nebezpečné noční službě.
Volba stálého ponocného probíhala zpravidla formou licitace. O namáhavou noční službu ale nebývalo mnoho zájemců. Mezi uchazeči bychom často našli lidi z chudších vrstev, přičemž přednost měli vysloužilí vojáci, kteří dokázali zacházet se zbraní. Ponocný býval na obchůzce ozbrojen, nejčastěji píkou, holí nebo halapartnou, někdy navíc šavlí či obuškem. Nejrozšířenější bývala halapartna, která jako kombinace kopí, sekery a háku umožňovala proti případnému nepříteli hned několik obranných i útočných akcí. Navíc dobře posloužila v případě požáru při strhávání hořící krytiny. Služba byla velice náročná. Vesnici musel obcházet za každého počasí, za deště, za mrazu i při chumelenici. To se samozřejmě podepisovalo na zdraví. Nejdůležitější výbavou byl tedy kvalitní oděv, hlavně nepromokavý teplý kabát, v zimě pak kožich a čepice nebo klobouk. Kolem těla míval ponocný přivázaný volský roh, na který vytruboval při oznamování hodin, nebo když zjistil nějaké nebezpečí. Někde nosíval ponocný místo trouby klepač nebo píšťalku. K určení času mu sloužily nejprve přesýpací a později těžké kapesní hodiny. Jelikož se pohyboval v noci pouze při svitu měsíce, nosíval sebou také lucernu, aby si v případě potřeby mohl posvítit.
