Podzimní den
Do mírných tonů barev sladěných
rudého vína, do brčálu chmele
zří klidně trosky bohů kamenných,
jimž babí leto stříbrnou tkáň stele
do šatů řas i v nahé vděky směle . . .
Již pozdní podzim do krajiny dých.
Spí v klidu všecko — listí zcuchané
i barokové na terasse vázy,
i lomenice zámku zdeptané
pod vichru cvalem, na jichž okraj hází
žeň svadlých listů se stromů i mlází
jak v zlato ty, v měď ony tepané.
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
