O štědrém večeru nebo na vánoce chodily perychty, černá a bílá a ohlašoval je zvoneček. Perychty jdou! Děti se strachy schovávaly, hrůza šla z obou. Černá tlumeným hlasem říkala „dobrý večer, pochválen buď p. Ježíš Kristus“. „Tak se přihlaste, co máte přeplněný žaludek, tak se vám to odebere, aby vám nebylo špatně.“ Bílá perychta točí se na všechny strany s vyplazeným jazykem, ohyzdnou hlavou kývajíc a očima jiskříc. Druhá brousí na ocilce svůj dlouhý nůž. „Nic jsme nejedli — jsme hladovi“ a podobně odpovídali ti, již srdnatě snesli pohled na obě šeredy (obludy). „Když nic, tak s Pánem Bohem“ a mumlajíce Perychty odešly. Tak vypadala pochůzka perycht z konce 19. století.
A jak obludnou masku naši předci vyráběli? Kostra, této kukly byla z prutů nebo drátu, potažena plátnem a polepena červeným papírem. Zuby se přilepily zvlášť. Jazyk červený byl pohyblivý. Jeho hybnost zajišťovala páka a na kratším jeho rameně visel uvnitř provázek, za který neviditelně zatahovala ruka. Na jazyk se připevnila doutnavka: ztrouchnivělé dřevo vrbové, které uvnitř doutnalo a tím oči a tlamu škrabošky osvětlovalo. Nos tvaru zobákovitého se přilepil a oči kruhem vyznačené se pro výhled ještě vydírkovaly, nebo vyřezaly. Zadní část kukly se posadila na hlavu tak, že přední část před obličej vystoupla. Rozměry celé škrabošky: délka 38 cm, výška 17 cm, šířka zadní strany 23 cm, šířka přední 11 cm. Staromódní, bílý čepec s kokardou a dlouhými pentlemi se uvázal na kuklu. Další úbor této perychty byla bílá kazajka a bílá sukně, povrch tvořil poslamka. Zvoneček a hůl nesly v ruce.
Druhá perychta se podobala řezníku. Hlavu kryla beranice s peroutkou. Obličej byl počerněn a dlouhé vousy byly k němu přivázány. Bílá zástěra na těle, v jedné ruce držel dlouhý nůž a v druhé škopek. (viz obrázek)
