O staropražských Vánocích – zábava na vánočních trzích - vyprávění z časů dávných i nedávných IV.
Minul svátý Mikuláš, (l.p.1875), ale tržiště na Uhelném trhu i v širším jeho okolí trval dále — pak už trh vánoční. A tento vánoční trh vrcholil na Staroměstském náměstí. Dávno ještě nebylo asanace, Mikulášské třídy, dávno ještě tam nestál Husův pomník a nepřejížděla elektrická tramka. Mezi starou radnicí a velebným Týnem se takřka přes noc vynořilo městečko bud a krámků, na krámcích bylo množství pamlsků, perníku, sučuku, tureckého medu, jižního ovoce, marcipánu, obrázků, knížeček, hraček. Zpěváci vyzpěvovali své písničky, tepajíce rákoskami do voskovaného plátna na žerdi, na kterém byly namalovány hrůzostrašné výjevy — ilustrace k těm písničkám a diváci a posluchači vydrželi stát u těchto morytátů a vyslechnouti písničku třeba desetkrát za sebou, načež si ji pro lepší zapamatování za dva krejcary koupili. Vojáci si je přinášeli do kasáren a dívky služebné je pak na dvorcích, na pavlačích a na půdách prozpěvovaly až do jara, kdy si o pouti josefské koupily zas novou. Tenkráte ještě žily písně jako „Jeden kaprál od hulánů“ (jejíž skladatel prý v letech šedesátých byl za to zbásnění vyloučen z gymnasia, tak se alespoň vypravovalo), „Na hranicích města německého“ a jiné podobné. Ale i nábožné písničky se v ty doby hojně kupovaly a zpívaly. Dnes ovšem i tento trh ovládl repertoár kabaretní.
Na tento vánoční trh na staroměstském náměstí se však dostavovali i jiní podnikatelé. Vždy tu bývalo několik střelnic a bylo rozstříleno vždy na sta sádrových dýmek. Několik loutkářů rozbilo tu své stany a hrávali rytířské kusy až do desáté večerní, kdy pak malý Kašpárek zval „blahorodé obecenstvo a publikum“ zas na představení zítřejší. Pekelný Mezistáfl odnášel tu bezbožného Fausta třeba pětkrát za večer do horoucího pekla a kníže Oldřich bloudil tu smutně po černokosteleckých lesích od soumraku až do chvíle, kdy policajti obcházeli boudy a nadzdvihujíce hadrové „portály“ divadel volali: „Zavírat, zavírat!“
