Ignát Hermann vzpomíná, na jeden reklamní pekařský trik, který již pominul.
"Myslím, že vznikl někdy kolem roku sedmdesátého, ne-li už v léta šedesátá (1860). Nemělo arci s humanitou a dobročinností nic společného, byl to jen reklamní prostředek. Tenkráte, když ještě panovaly staré červené a později zelené zlatky s „panenkou“ (odtud někdejší panenka = zlatka), býval stříbrný zlatník velmi vzácnou a v obecném životě nevídanou mincí. Jen pražské směnárny jich mívaly dřevěné misky za sklem. A tehda tedy někteří pražští pekaři zadělávali do vánoček a velikonočních mazanců zlatníky, soudím, že čistě vyprané, ač je dnes už docela lhostejné, jaké byly. Arci samosebou, že ne do všech, nýbrž jen asi do každé desáté nebo dvacáté, byly-li v nich vůbec. Sám jsem ho nikdy v žádné nenašel. Ale ohlašovali tak, aby podnítili dychtivost obecenstva. Byla to jakási loterie. Kupujte, paničky a pánové, v každé desáté je zapečen zlatník!
V tu dobu kvetl v Praze pekařský závod páně Marčanův, tuším někde v Dlouhé třídě, a o tomto panu Marčanovi vyprávěl mi starý pamětník, že byl první, který počal vánočky kromě hrozinek a mandlí nadívati mincemi, a do konce prý do takové „hlavní výhry“ — či do několika? — zadělával po dukátu. Najít ve vánočce dukát — to byl pěkný vánoční dárek. Dosti dlouho trval tento způsob reklamy pekařské, až konečně taky pominul jako kupecké vánoční dárky. Myslím, že lákavému zapékání mincí do vánoček je nadobro a navždy odzvoněno."
autor: Ignát Hermann (1854, Chotěboř – 1935, Řevnice),
z knihy: Před padesáti lety – drobné vzpomínky z minulosti, 1925
vyobrazení: František Šimon Tavík (1877, Železnice - 1942, Praha)
