Mezi jednu z nejoblíbenějších postav vánočního a předvánočního období patří anděl. Poprvé se s ním setkáváme na Mikuláše, kdy ho doprovází spolu s čertem. Proč tomu tak je se přesně neví, snad podle legendy o smrti sv. Mikuláše, který poprosil boha, aby si pro něj mohli přijít v okamžiku jeho smrti andělé a doprovodili ho na jeho poslední cestě a možná byl anděl přidán sv. Mikuláši jen jako opak čerta, aby dobro vyvážilo zlo. Jak říká jedno přísloví:
„Anděl v pravdě pomáhá a čert ke lži pobádá“
Jisté však je, že Mikuláše 5. prosince doprovází i tato krásná postava plná dobra a laskavosti. Pro anděla jsou charakteristická zejména krásná bílá křídla, rozpuštěné vlasy a svatozář. Většinou nosí bílé šaty, které mohou být doplněny třpytivými zlatými či stříbrnými doplňky.
Postava anděla většinou nechybí v žádné vánoční výzdobě domácností, vidíme ho na perníčcích, připevňuje se na větvičky vánočních stromů. Je i součástí betlému, kdy jako posel Boží se vznáší nad jesličkami s právě narozeným Ježíškem.
Předchůdci andělů pocházejí ze starověkého Řecka, původně to však byli bůžci lásky, eroti, či géniové. Neměli hmotné tělo a tak mohli i létat. Anděl je vlastně taková strážní dušička, chránící lidi před nebezpečím, útrapami a lidem se zjevuje v lidské podobě.
Název Anděl pochází z Řeckého angelos, což značí posla. V křesťanství se označuje za svatou a dokonalou bytost, obdařenou rozumem a vůlí, která je podřízena Bohu a slouží jako posel mezi lidmi.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý a ilustrace z roku 1901, "Mikuláš učí modlitbě"
