Kováře a pastýře potřebovali hospodáři jako soli, bez nich se žádná obec neobešla. K nim se přidružil ponocný a někde také polní a lesní hajný a husopas. Kovář, tak jako pastýř sjednával většinou svou službu od Martina 11. listopadu. Kovářova práce se nelišila od té, kterou známe z filmů a pohádek. Dělal nové podkovy a opravoval staré, ostřil pluhy, dělal nové pluhy, svařoval povozy atd. Kovář užíval obecní pozemek. Někde také dostával osyp, obyčejně jen tam, kde obecní pozemek neměl.
Zajímavé je, jak si kovář někde vedl knihu (účty): Sřízl dvě prkénka, která k sobě přesně přiléhala. Okoval-li koně, přiložil prkénko k prkénku a rašplí na nich udělal tolik vrubů, kolik podkov přikoval. Jedno prkénko, na němž bylo poznamenáno číslo domu hospodáře, si ponechal kovář a druhé si vzal hospodář, jenž si dal koně okovat. Když bylo prkénko plno vrubů, zaplatilo se, vruby se odstranily pilníkem nebo hoblíkem a dělaly se vruby znova. Takovéto účtování bylo doloženo i u starých Čechů.
