Když zvony zní a zvonky kvetou.

Když zvony zní a zvonky kvetou.

Když zvony zní a zvonky kvetou
a zlato z černých roste lih
a luh si výská dětí četou,
jsem nejraději na polích.

I mně to náhle v srdci zvoní
a kvete, výská, prosto pout,
a v hlavě myšlenky se honí
a touží ptáky předstihnout.

Hloub v duši na sta zvonů zpívá
a na sta kvete zvonků tam,
a zevšad mně to šepce, kývá:
Pojď, snílku, neleň, pospěš k nám!