Drátenická
Já jsem dratař od Trenčína,
Jura Kos mi říkají;
naše panny jak varhany
těžce za mnou vzdychají.
Daleko jsem od svých Tater,
a přec mi se nestýská;
v Českém kraji jako v ráji,
zde si každý zavýská!“
Zde mé milé slovenčině
každé dítě rozumí,
jenom s panem hastrmanem
Slovák mluvit neumí.
A ty české hospodyňky
tlukou hrnek za hrnkem ;
od nich vyjde, kdy jen přijde,
každý dratař s výdělkem.
Dejte si co zadrátovat,
jsem já dnes pln ochoty!
za hubičku, za kytičku
dám se do své roboty!
Dejte si co zadrátovat —
rád bych něco vydělal;
měl jsem dráty jak dukáty,
na těch však jsem prodělal.
Drátoval jsem jednu mísu.
byla pro dva Bachusy;
ale vkrátce — škoda práce —
rozpadla se na kusy!
Co má v sobě lucipera.
to je těžko sdratovat:
od takého ducha zlého
Pánbůh rač nás zachovat!
