Čert a Švanda
Přišel Švanda na rozcestí,
měsíc svit a zase has.
Stanul. Kam teď kroky vésti?
Sloup tu ovšem starý stojí,
ale zvěst, kam cesta dvojí
vede, dávno smazal čas.
Zaklel Švanda: „Sper to ďas!!“
Sotva řekl hříšnou větu,
z houští cupy, rupy, dup,
a již čert tu v jednom letu,
vyrazil ven z lesa lítý,
zem se chvěla pod kopyty,
na těle byl chlup a chlup:
„Švanda dudák! To je lup!“
„Volal jsi mě. Švando milý,
a mně právě chce se v rej,
nuže, pro mou kratochvíli,
do hodiny jitra časné,
nežli bledý měsíc zhasne,
na svoje mi dudy hrej,
divočej a divočej.“
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
