Bludičky
Za tiché, měsíčné noci, bez hlesu
když nebi nadejde chvíle
stříbrná, započnou v šepotu lesů
moudré panny, bludičky bílé,
byliny sbírat, co síly jim stačí.
Rozumějí, když zazní hlas ptačí,
co bude, jak věštil to dosud
skřehot havranů i luňáčí hvizd,
soví houkání ze tmy kmenů a hnízd,
co určují člověčí osud.
Běda smělci, co kouzlo chce zlomit,
jež mistruje úradek Boží,
zvrhlé rouhání rozvichří stromy,
jak mžikem hněv duchů se zmnoží.
Světýlka vábivá uvidí plát
ten, co k nim spěje do hlubokých blat,
kde hrůzný hrob beze dna čeká
Ve kruh ruce panen potom sepnou se vráz,
věnec stínů jen víří rejem zas a zas
nivou, kde mlha je měkká.
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
