Tma se kolem rozhostila,
na nebi jen hvězdičky,
temnou nocí prokmitají,
andílků to ovčičky.
Očka tato pronikají v paláce i světničky,
kde ke spánku uložila
maminka své dětičky.
K těm se snáší andílkové
z vysokého nebíčka
a snem libým přivírají
spícím dítkám očička.
Na to věrně u jich lůžka
po celou noc hlídají,
pod tou stráží pokojně se
dítky spánku oddají.
Když pak slunce ranní září
dálný obzor zaplaví,
anděl matince zas dítko
pod ochranu zastaví.
S výše dálné pozoruje
všechno dětské konání,
v době nutné před úrazem
všelikým je ochrání.
Proto dítky rády mají
andělíčka strážného,
při modlitbě za ochranu
prosí jej dne každého.
autor: Ignác Prokeš, z časopisu Sedmikrásky, 1892
