Historie adventního věnce sahá až do severské mytologie pohanských tradic, kdy lidé v hluboké zimě zapalovali svíčky na zeleném kole z větviček. Zelená barva ve spojení s kruhovým tvarem pro ně symbolizovala pokračující život. Následně tento zvyk přejali východoevropští křesťané a už v 16. století vznikaly první adventní věnce, ty se ale těm současným vůbec nepodobaly. Pro křesťany kruhový věnec představuje Boží věčnost a symbolizuje také ustavičnou cestu slunce a zároveň i pospolitost. Větvičky jehličnanů jsou symbolem věčného života, nezničitelnosti a plamínky hořících svíček mají připomínat Krista, světlo vítězící nad temnotou.
Z předkřesťanských dob připomínají adventní věnce dva zvyky. V zimním období nosili lidé do svých příbytků čerstvé zelené větve a tím poskytovali příjemné bydlení dobrým duchům. Holé věnce ze slámy odháněly zlé duchy a tím zajišťovaly požehnání.
Adventní věnec je v západních křesťanských církvích pomůcka k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu, doby příprav na Vánoce. Obvykle má podobu věnce z jehličnatých větví se čtyřmi svícemi. Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka. Klasické adventní věnce se zavěšovaly na stuhách. V současné době se adventní věnec zpravidla klade na stůl a se čtyřmi svíčkami (tři fialové a jedna růžová-ta se pak zapaluje jako třetí v pořadí).
Někdy adventní věnce zahrnují pátou bílou svíčku ve středu věnce jako symbol duchovní čistoty a Vánoc, často také jako Neposkvrnění Panny Marie, nebo symbol samotného Ježíše Krista. Někdy bývá nazývána jako "Kristova svíčka". Ta může být zapálena na Štědrý den a Boží hod vánoční. Historicky je podle křesťanské liturgie hlavní barva adventu fialová. Je to barva pokání a postu, stejně jako barva přivítání příchodu Krále (Ježíše Krista na svět). Fialová je také barvou utrpení během postní doby a velikonočního týdne.
Novodobá historie adventního věnce:
Tradice současného adventního věnce byla založena až v 19. století v Hamburku německým protestantským teologem Johannem Hinrichem Wichernem (1808-1881). Ten se mimo jiné zabýval městskou misií a založil školu pro chudé děti. Ty se ho v předvánoční době každodenně ptaly, kdy už budou Vánoce, a proto v roce 1839 vyrobil předchůdce dnešních adventních věnců ze starého dřevěného kola, na něž nalepil 19 malých červených svíček pro všední dny a 4 bílé svíce pro neděle. Každý den se zapalovala další svíčka, v neděli velká bílá, v ostatní dny malá červená. Následně zvyk přijali i němečtí katolíci, kteří dávali přednost pouze čtyřem, případně pěti svíčkám.
Za předchůdce adventního věnce bývá považován rakouský Paradeisl. Konstrukce ozdoby byla tvořena z jedlových větví nebo zimostrázu. Konstrukci spojovala jablka, které tvořily čtyři vrcholy konstrukce. V každém jablku byla umístěna svíčka na místě stopky, která byla vyříznuta. Paradeisl mohl být zdoben sušeným ovocem, ořechy a cukrovím.
zdroj: archiv Antonín ViK, wikipedia.cz
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
