Štiplavý král české kuchyně, který vyhání nemoci z těla a zlé síly z domu.
Provází lidstvo už více než pět tisíc let a jeho stopu najdeme v kuchyních i medicíně téměř všech světových kultur. Česnek kuchyňský (latinsky Allium sativum) je sice nenápadná cibulová zelenina, ale svou intenzivní chutí a ostrou vůní vládne světové gastronomii. Už starověcí Egypťané si byli vědomi jeho mimořádné síly – stavitelé pyramid ho dostávali jako povinnou denní dávku, aby si udrželi sílu a odolnost proti epidemiím, a samotný slavný lékař Hippokratés ho předepisoval na celou řadu neduhů. Česnek je totiž dokonalým příkladem toho, kdy se jídlo stává skutečným lékem. Lidové názvy pro česnek: božská pomoc, cibule česneková, cibule dryýková, cibule pažitky, česnok, dryák, lenek, luček, luk. Keltové mu říkali „krem“.
Za specifickým aroma česneku se skrývá chemický zázrak jménem allicin, který funguje jako nekompromisní přírodní antibiotikum a antioxidant. Moderní věda dnes jednoznačně potvrzuje to, co lidové léčitelství vědělo po staletí: česnek spolehlivě čistí krev, snižuje vysoký krevní tlak, bojuje proti virům a posiluje srdce.
Po staletí byl česnek považován nejen za všelék, ale byl ochranou před morem, zlými duchy i upíry. Také se věřilo, že česnek zavěšený v domě odháněl i zloděje a závistivé osoby. - Hospodáři ho s oblibou vplétali do jarních věnců pro dobytek a maminky vkládaly stroužky česneku přímo do kolébek novorozenců, aby nad jejich bezbranným spánkem bděl jako neviditelný štít a zabránil temným mocnostem jim jakkoliv ublížit. - Kdo jedl česnek, ten byl zdravý, silný a v bezpečí a nebyla to jen pověra. Římští legionáři ho nosili na výpravy jako posilu odvahy. A naši pradědové by neusedli k zabijačce bez toho, aby si k prvnímu soustu nevzali stroužek syrového česneku „na zdraví“.
V lidové magii se věřilo, že sílu hlohového či ocelového ostří lze ještě znásobit tajuplnou směsí. Pokud se česnek rozetřel s medem a nanesl na čepel nože, kosy nebo srpu, takto posvěcená zbraň dokázala proniknout hluboko do těla démona či upíra a definitivně zlomit jeho temnou moc. - Proti upírům se používal také česnekový květ a do nového domova se přináší jako požehnání. - V Čechách se radilo: „Pívej pivo s bedrníkem, jídej oukrop s česnekem, budeš dlouho živ.“ - O štědrém večeru dával hospodář česnek kohoutovi, houserovi a psovi, aby byli hodně zlí a ani čerta se nebáli. Místy se, ale česnek těmto zvířatům dával proto, aby byli bujní a hodně kousali a štípali. Prostě, aby se hezky množili. – Čeládka dostávala ráno česnekovou polívku, aby byla zdatná do práce.
Na Slovensku v den sv. Martina (11. 11.), sv. Kateřiny (25. 11.) a sv. Lucie (13. 12.) dělali na zámcích, závorách a dveřích u stájí i domů kolečko a do něj křížek, aby čarodějnice neměly přístup k dobytku, nevyváděly koně ze stáje a nejezdily na nich a kravám neodebíraly mléko. V tyto dny jedl každý v domě stroužek česneku a dávali ho i dobytku. - Dokonce se věřilo, že mezi česnekem a „magnetovcem“ panuje přirozené nepřátelství a jakmile se magnet potře česnekem, ihned prý ztratí svou moc. Tento mýtus byl brán natolik vážně, že kormidelníci na lodích měli zakázáno jíst česnek a cibuli. Námořníci se totiž upřímně obávali, že by jejich dech mohl zmagnetizovat a znehodnotit lodní kompas, což by vedlo k bloudění na širém moři.
Dávná historie česneku:
Česnek se zmiňuje i v Bibli (v knize Numeri), rovněž v Talmudu, protože starověcí Židé věřili, že utišuje hlad, dává pleti barvu, zlepšuje cirkulaci krve, zabíjí parazity, udržuje teplotu těla a povzbuzuje lásku. Česnek se měl konzumovat v pátek, tedy před milováním o sabatu.
Česnek kuchyňský (Allium Sativum) se používal již před 5000 lety jako potravina i jako lék. Starověcí Řekové ukládali česnek na kopy kamení při křižovatkách cest jako večeři pro bohy. Ve starověkém Egyptě se na česnek odvolávali při skládání přísah a věřili, že odhání štíry. Přidávali ho také do jídla otrokům, pracujícím na stavbě pyramid, aby zlepšili jejich fyzickou sílu. V období vlády faraona Tutanchamona jste si mohli koupit zdravého otroka mužského pohlaví za 7,5 kg česneku.
Římané, podobně jako Řekové, ho hojně používali při přípravě pokrmů, ale šířit kolem sebe jeho zápach bylo nepřístojné. Takto "poznamenán" člověk například nesměl vstoupit do chrámu. Muslimská legenda říká, že na místě, kde šlápl Satan pravou nohou, vyrostla cibule, kde šlápl levou, česnek.
Česnek měl v dějinách, ale i odpůrce: Starořecký spisovatel Athénaios vypravuje, že nikdo, kdo jedl česnek, nesměl vstoupit do chrámu zasvěceného bohyni Kybelé. Král Alfons XI. Kastilský založil roku 1330 rytířský řád, v jehož stanovách byl obsažen jeden odstavec týkající se pojídání česneku. Dle tohoto odstavce rytíři zmíněného řádu, kteří snědli česnek nebo cibuli, nesměli po celý měsíc obcovat s ostatními rytíři a objevit se u dvora.
Slovo česnek je čistě slovanské a je u nás doložené od 14. století. Název pochází od základu "čes" (s významem „česat“) a dává to smysl. Česneková hlavička se totiž roz-česne, roz-čísne, rozdělí na jednotlivé stroužky. Allium sativum – česnek kuchyňský, latinský botanický název. Allium – latinsky česnek a sativum – z latinského sativus = setý, pěstovaný, sázený. Takže doslova: Allium sativum = česnek setý/česnek pěstovaný.
Prostonárodní rady lékařské (1865)
- Též česnek do úst vzatý mírní bolení zubů, jakož i kouření tabáku.
- V jižních krajinách platí vůbec česnek, jejž již Galenus „rusticorum theriacam"' nazývá, co všeobecný prostředek pro veškeré žaludkové neduhy a stížnosti. Vzdor nesnesitelnému zápachu, jejž ústům sděluje, požívají ho chudí, bohatí, sprostí, jakož i velmoži každodenně. Připisují mu moc žaludek a zažívání sílící. Možná, že ustavičné požívání oleje olivového toto dráždidlo česnekové nutným činí. Též Rusové, Poláci a Uhři, o nichž známo jest, že mnoho tučného požívají, milují toto lernajské koření nad míru.
- Užívá se česneku buď samotného aneb jenom šťávy z něho s hovězí polévkou; zvláště prý působí při vodnatelnosti hrudní.
- Česnek v hojnosti požívaný prý též před nákazou ochraňuje.
- V kolice, nejčasnější to a nejhustší nemoci dítek, která obyčejně z přílišného vyvinování plynů neb kyseliny v zažívací rouře pochází, žvýkají mnozí lidé česnek, načež dítě smrdutým dechem nadychují; zvláště ve Švédsku to činívají.
- Mnozí vpravují si dokonce do ucha česnek, co prostředek proti hluchotě. Duncan tvrdí, že to mezi domácí prostředky Angličanů náleží.
- Mezi účinlivé léky sesmilňovací (k smilstvu posilňovací) náleží též co zelenina v severním Německu zhusta užívaný česnek ošlejch jinak ořechovec.
Léčivé účinky česneku:
Česnek má výrazné antibiotické účinky, hubí však nejen bakterie, ale i viry a plísně. Dobře působí v dýchacích cestách, proto se hodí při chřipkách, nachlazení s kašlem a při zánětu průdušek. Zlepšuje také trávení a stav střevní mikroflóry, snižuje obsah cukru v krvi a zároveň i zvyšuje tvorbu inzulínu, proto je vhodným doplňkem stravy při cukrovce. Nejznámější je, ale jeho použití při vysokém tlaku, který opravdu razantně snižuje, navíc i čistí cévy od cholesterických usazenin a zlepšuje celkově prokrvení těla. Stačí sníst dva podrcené stroužky denně, kvůli zápachu nejlépe rozmíchané ve sklenici mléka nebo jogurtu.
Naši předkové dávno poznali, že šťáva z čerstvě rozmačkaného česneku smíchána s vodou zabraňuje infekci ran. Tento recept se spolehlivě používal i během 2. světové války. Česnek přinášel užitek i při léčbě lepry a moru. Pacientům s neštovicemi se podával speciálním způsobem - nakrájený na malé kousky a zabalený v plátně se přikládal na chodidla. Dodnes z něj bylinkářky připravují osvědčený lék na onemocnění dýchacích cest - česnekový sirup. Česneková šťáva a česnekové mléko (česnek vyvařený v mléce) účinkují proti střevním parazitům. Lidové léčitelství zná i jeho příznivý vliv na revmatismus či epilepsii.
Během dvou světových válek bylo po česneku velká poptávka jako po antiseptickém prostředku. V první světové válce britští lékaři ředili šťávu z česneku vodou a používali ji přímo na rány, aby zabránili infekcím. Po objevení penicilinu se česnek jako antiseptikum používal méně, ale protože během druhé světové války byl penicilinu akutní nedostatek, lékaři Rudé armády se spoléhali na česnek v takové míře, že se stal známým jako "Ruský penicilin".
Zde je přehledně pár důvodů, proč jíst česnek každý den:
1) Je to přírodní antibiotikum, takže zabírá při všech možných zánětech.
2) Chrání a také pomáhá při rýmě, chřipce a zánětech horních cest dýchacích.
3) Podporuje imunitní systém.
4) Snižuje hladinu cholesterolu, posiluje cévy, podporuje krevní oběh a činnost srdce.
5) Snižuje hladinu krevního tlaku i hladinu cukru v krvi.
6) Ničí parazity ve střevech.
7) Zlepšuje trávení a podporuje metabolismus při hubnutí. (zdroj)
Pěstování česneku:
Vhodní sousedé: Růže chrání před mšicemi. Snáší i mírně kyselé půdy, můžeme ho tedy pěstovat i s jahodami, malinami a ostružinami. Pokud není pod ovocnými stromy příliš velký stín, prospívá i tam. V řádcích se kombinuje s mrkví a černým kořenem, může růst i mezi okurkami, pokud je zaléváme pouze ke kořenům a česnek pěstujeme na okraji záhonu.
Nevhodní sousedé: Nepěstujeme ho vedle cibule a póru, protože trpí stejnými škůdci a nemocemi, ve větší skupině se zvyšuje riziko nákazy. Nesnáší se ani s rajčaty, neroste na záhoně po bramborách. Nemá rád přímé hnojení, proto se nehodí na jeden záhon s košťálovinami (zelí, kapusta, kedluben, brokolice, květák), nevyhovuje mu ani hrách a fazole.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK, www.bylinkyprovsechny.cz
