O Všech Svatých ráno šly děti babičce jako obyčejně naproti a povídaly si po cestě: „Dnes nám přinese babička z kostela svíčičky“ a přinesla babička svíčičky. „Když nemůžeme jít na hřbitov obětovat za dušičky, rozsvítíme je doma,“ pravila. Tak slavila každý rok slavnost za zemřelé s dětmi jen v domácnosti.
Na Dušičky večer přilepila rozžaté svíčičky po stole, při každé jmenujíc dušičku, za kterou ji rozsvěcuje. Ku konci přilepila několik ještě beze jména, řkouc: „Ty ať hoří za ty, na něž nikdo nepamatuje.“ — „Babičko, já také jednu rozsvítím za tu nešťastnou svatbu v Hertinském lese!“ — „Rozsvěť, rozsvěť, děvečko, modlitba naše bude jim snad milá.“ Rozžala se ještě jedna, babička přiklekla s dětmi ke stolu a modlily se, dokud svíčky hořely.
„Světlo věčné ať jim svítí, ať odpočívají v pokoji,“
dokončovala babička modlení, děti pak musily říci: „amen.“
zdroj: z knihy Babička, napsala Božena Němcová (1820, Vídeň – 1862, Praha)
vyobrazení: obraz, autor: Joža Uprka (1861, Kněždub – 1940, Hroznová Lhota), Dušičky, 1897
